Molekuly mýdla se obecně skládají ze dvou částí s velice rozdílnými fyzikálně-chemickými vlastnostmi.

Dlouhou alifatickou část tvoří uhlovodíkový řetězec methylenových skupin -CH₂- , který zakončuje methylová skupina -CH₃. Tato část je hydrofobní a nepolární.

Druhá výrazně menší část je hydrofilní a polární. Je tvořena  karboxylovou skupinou (ve formě aniontu –COO⁻). 

V důsledku toho mohou tvořit mýdla „propojovací můstek“ mezi částečkami hydrofobních látek (např. tuků a olejů) a hydrofilním prostředím (např. vodou) a tak vytvářet stabilní emulse nebo nepravé roztoky těchto látek ve vodě.

Při rozpuštění mýdla ve vodě vzniká nepravý roztok, v němž molekuly mýdelných sloučenin vytvářejí shluky, zvané micely.

Pokud je v použité vodě obsaženo větší množství rozpuštěných vápenatých nebo hořečnatých solí (hovoříme o tzv. tvrdé vodě), sráží se mýdlo z roztoku ve formě nerozpustných solí. Proto tvrdá voda snížuje prací účinnost mýdla.